Rokycany
Židovské osídlení je v Rokycanech doloženo před r. 1589. Hřbitov, který se nachází na okraji města (severně za nemocnicí), byl však založen až v 19. století. Proto se tu nacházejí pouze novodobé pylonové náhrobky a ani plocha není využitá celá. Nedávno opravený hrobnický domek s obřadní síní je nyní využíván soukromníkem.
Židovská obec zanikla ve městě na počátku války v roce 1940. Do dnešní doby se nezachoval ani dům s modlitebnou zřízenou v roce 1871 (byl zbořen po roce 1981).
Rokycany byly od počátku své historie církevním zbožím - od roku 1100 patřily k majetku pražského biskupství. V roce 1362 tu arcibiskup Arnošt z Pardubic založil augustiniánský klášter, který dostal velký díl zdejšího panství. To je však zároveň i počátek problémů. Právě kvůli této dvojí církevní vrchnosti se v husitském období ocitlo zdejší obyvatelstvo na straně jejich protivníků. A i později se místní obyvatelé snažili zařadit se mezi svobodná královská města, což se jim definitivně podařilo až za vlády Rudolfa II. v roce 1584 (poddanským městečkem byly Rokycany zřejmě od roku 1399). Potíže a neštěstí se Rokycanským nevyhnuly ani později, zejména za třicetileté války. Nejdříve se odtud musela kvůli víře vystěhovat řada rodin, pak bylo město několikrát zničeno nepřátelskými vojsky švédskými, o sto let později vojskem francouzským a poté pro změnu Prusy. Když bylo zažehnáno vojenské nebezpečí, sotva opravené město 2x vyhořelo (1575 a 1784). Poslední velká pohroma byla zase vojenská - v roce 1866 Prusové.
Z tohoto stručného popisu pohnuté historie města je zřejmé, že zde nemůžeme očekávat mnoho památek. K nejdůležitějším dochovaným stavbám patří kostel Panny Marie Sněžné, původně gotická stavba ze 14. století. Dnešní podoba chrámu je však přestavbou po požáru v roce 1784 - dílo architekta Ignáce Palliardiho. Většina zařízení interiéru pochází ze zrušeného kostela sv. Michala v Praze na Starém Městě. Výjimkou je pozdně gotický obraz Snímání z kříže z doby okolo roku 1500.
Zajímavá je architektura hřbitovního hřbitovního kostela Nejsvětější Trojice z roku 1609, kdy byl postaven jako protestantský. Goticko-renesanční stavba byla také upravena koncem 18. století. V prostoru ohrazeného hřbitova nalezenme některé pěkné litinové náhrobky.
Město mělo hradby zřejmě již na konci 14. století. Později bylo opevnění často obnovováno, z velké části však bylo i s branami zbořeno. Pouze v severozápadní části města je dosud zachována malá část hradby s baštami.
Radnice města je novostavbou z doby po ničivém požáru v roce 1784 (Ignác Palliardi). V 19. a 2O. století však byla přestavována. Je to dvoupatrová budova se zdůrazněným středním rizalitem a věží.
Na průčelí radnice se nachází pamětní deska z roku 1882, připomínající nejvýznamnějšího rodáka města:
Jan Rokycana (před r. 1397 - 1471) se podle pověsti narodil v chudé chalupě na dnešním předměstí Pátku (Rokycanova čp. 26). Po studiích v Praze se stal kazatelem v kostele P. Marie před Týnem v Praze. Později byl jedním z nejvýznamnějších představitelů kališnické církve, účastnil se i jednání na církevním koncilu v Basileji. Za vlády krále Jiřího z Poděbrad byl hlavou tzv. Dolní konzistoře (církve kališnické) a královým spolupracovníkem.
V zasedací síni radnice připomíná tuto osobnost obraz "Jan Rokycana na koncilu v Basileji" - dílo Alfonse Muchy.
Před radnicí na náměstí stojí monumentální mariánský sloup se sochou Panny Marie a dalších devíti světců pocházející z roku 1770.
Přes pohromy, které město několikrát postihly, se do dnešní doby zachovala řada zajímavých měšťanských domů. Většina z nich je barokních, najdeme tu však i několik domů původně renesančních. Nejzajímavější je asi budova děkanství, která byla postavena v 18. století architektem Canevalem a po požáru v roce 1784 obnovena.
Nedaleké masné krámy pocházejí z počátku 19. století. Za návštěvu stojí i místní muzeum.
K městu Rokycanům patří ještě další významní rodáci:
Jakub Srnovec z Varvažova (? - okolo 1603), se tu narodil neznámo kdy. Po absolvování zdejší farní školy a vyšší školy v Praze se stal správcem tehdy velmi známé školy u sv. Štěpána na Novém Městě pražském. Za zásluhy o vzdělání mládeže byl povýšen do šlechtického stavu.
Antonín Kraft (1752 - 1820), český hudební skladatel a virtuoz na violoncelo. Narodil se jako syn zdejšího sládka, studoval pak v Praze a ve Vídni, m. j. i u Haydna. Byl zaměstnán ve šlechtických kapelách a podnikal i samostatná turné. Vynikajícím muzikantem byl i jeho syn Mikoláš.